Český režisér, scénarista a dlouholetý člen Laterny magiky, narodil se v Praze, zemřel tamtéž. Patřil mezi představitele nové vlny československého filmu 60. let, než jeho tvůrčí práci přerušila normalizace. V roce 1977 získal možnost pracovat pro Laternu magiku. Působil v souboru jako scénarista a režisér až do roku 1992. Jako režisér se podílel např. na inscenaci Jednoho dne v Praze (1982) a jeho největším tvůrčím počinem byla inscenace Hra o kouzelné flétně (1992). Ladislav Helge se o umění a film zajímal od nejútlejšího mládi. Hlásil se na FAMU, ale tehdy neuspěl, dostal se ale na Barrandov, který byl po určitou dobu místem, kde se setkala celá generace režisérů a spisovatelů. Stal se pomocným režisérem pod vedením J. Krejčíka. Rozhodujícím impulsem pro další tvorbu byla spolupráce s B. Pojarem, pro jehož film Dobrodružství na Zlaté zátoce se podílel na scénáři. O dva roky později již debutoval vlastním filmem Škola otců. Jako filmový režisér obdivoval realismus nových italských a britských filmů. Jeho filmy přinášely kritický pohled na společnost. Zařadil se tak mezi tvůrce nové české vlny. Na kontě měl dalších šest filmů: Velká samota, Jarní povětří, Bílá oblaka, Bez svatozáře, proslulý film První den mého syna (o tápání mladé generace 60. let) a Stud z roku 1967 (film stavící se kriticky k režimu a jeho vlivu na osudy lidí). Byl místopředsedou Svazu československých filmových a televizních umělců (FITES), v letech 1969-1970 byl vedoucím jeho české sekce. Po roce 1968 na sebe nenechala reakce na jeho tvorbu dlouho čekat. Ještě do roku 1972 mohl pracovat jako dabingový režisér, posléze dostal zákaz činnosti u filmu a pracoval jako úředník na poště. Pak, podobně jako E. Schorm, který měl také od počátku 70. let zákaz práce v československém filmu, našel útočiště v Laterně magice. Po sametové revoluci se již znovu k filmové tvorbě nevrátil, působil na pražské FAMU jako vedoucí katedry filmové režie.