Český hudební skladatel, klavírista a pedagog, narozen v Praze. Skladbě se soukromě učil u M. Kabeláče (od r. 1955). Po maturitě na střední škole v Praze absolvoval AMU (1952–1956). V roce 1958 založil v Praze Lidovou konzervatoř, která připravovala hudebníky na kvalifikační zkoušky. Až v roce 1990 získal souhlas dědiců Jaroslava Ježka k přejmenování školy na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Po roce 1968 dostal Petrov zákaz veškeré umělecké činnosti, opustil post ředitele Lidové konzervatoře a nastoupil na místo profesora na Konzervatoři J. Deyla pro zrakově postižené. Toto období mu otevřelo svět slepých studentů.

Na pražskou konzervatoř se vrátil v roce 1976 a působil zde jako profesor skladby a hudební teorie až do roku 1992. Mezi jeho žáky patřili nejvýznamnější čeští hudebníci. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje na 1 400 titulů (věnoval se hlavně scénické hudbě k poezii, k umělecké próze a k zvláštním melodramatickým a hudebním literárním pořadům Čs. rozhlasu a televize). Napsal též symfonickou báseň Vítkov, houslový koncert, Fantazii pro varhany, komorní skladby, písně, sbory taneční písně aj. Byl držitelem mj. medaile Za zásluhy I. stupně v oblasti školství a kultury a ruského Řádu přátelství udělovanému cizincům.