Český houslista a skladatel, zvaný též "český Paganini". Narodil se v Jincích (okr. Příbram), zemřel v Budapešti. Studoval hru na housle na pražské konzervatoři u B. V. Pixise (1816–1822). Již na škole rozvíjel svůj talent a často vystupoval jako sólista. Jako houslista orchestru Stavovského divadle v Praze (1823–1826) se přátelil s obrozeneckými činiteli F. Palackým, J. Jungmannem, A. V. Šemberou a K. K. Macháčkem, s nimiž překládal Mozartova Dona Giovanniho do češtiny. Po velmi úspěšných koncertech v Praze, Vídni a v Teplicích přijal neplacené místo eléva v orchestru císařské dvorní kapely ve Vídni (1825). Tam se seznámil s F. Schubertem (1827–1828), který mu věnoval svou Fantasii C dur op. 159.

V době, kdy se stal skutečným placeným houslistou dvorní kapely (od r. 1829) ho pojilo přátelství s F. Chopinem, který na něho měl značný vliv a v korespondenci ho nazval geniálním houslistou. Jeho poslední vídeňský koncert (1833) pro něho znamenal mimořádný úspěch, byl tam srovnáván s Paganinim. Nemocen odjel na koncertní turné (Budapešť, Brno, Lvov aj.) cestou ale náhle zemřel. Ostatky byly z Budapešti převezeny do Prahy a uloženy na Vyšehradském hřbitově (odd. 9, hrob č. 97). Byl zakladatelem tradice slavné české houslové školy 19. století.