Německý skladatel. Narodil se 14. 3. 1681 v Magdeburgu, zemřel 25.6. 1767 v Hamburku. Pocházel ze vzdělané měšťanské rodiny. Ve skladbě byl samoukem, kompoziční technice se učil opisováním skladeb jiných autorů. V roce 1701 se dal zapsat na lipskou univerzitu, ale brzo se začal věnovat jenom hudbě. Založil studentské Collegium musicum, k němuž patřilo až 40 členů (od r. 1729 ho řídil J. S. Bach). V roce 1702 převzal řízení lipské opery, pro niž napsal přes 20 skladeb (nedochovaných). Od roku 1704 prošel řadou kapelnických míst ve šlechtických orchestrech. 1712-21 řídil hudbu ve Frankfurtu n. M., pak až do smrti v 5 chrámech v Hamburku, kde v r. 1722 také převzal řízení městské opery a veřejných koncertů. Telemann byl mimořádně plodný autor. Počtem děl (údajně přes šest tisích skladeb) a slávou předčil tehdy své současníky, včetně Händela a Bacha. Napsal kolem 250 oper, většinou pro hamburské divadlo. K nejznámnějším patří Trpělivý Sokrates (1721), Vítězství krásy (1722), Novomódní milovník Damon (1724), Miriways (1728) ad. Teleman je též autorem mší, duchovních i světských kantát; z jeho oratorií jsou nejcennější pašije Blažené rozjímání o Kristově utrpení a smrti (1719)., Smrt Ježíšova (1756). Ve svém díle uplatnil Teleman slovanské folklorismy, do jeho klavírních sonát pronikly italské idiomy, do suit francouzská galatnost. Teleman se hudebně odpoutal od stylu vrcholného baroka, v pozdních dílech směřuje k jednoduchosti a přehlednosti. Je považován za předchůdce galantního stylu.