Irena Kačírková
Datum narození
24.03.1925
Datum úmrtí
26.10.1985
Životopis
Narodila se v Praze, zemřela tamtéž. Pocházela z rodiny velmi dobře situovaného kožešníka. Na divadelních prknech stanula poprvé již za okupace v Ostravě, kde vyrůstala. Od dětství chtěla být herečkou, proto se po gymnáziu přihlásila na pražskou Státní konzervatoř, kam byla přijata. Během studia se dramatické oddělení Státní konzervatoře změnilo na DAMU, po jejímž absolutoriu (1948) strávila jednu sezonu v pražském Realistickém divadle. Roku 1950 natrvalo zakotvila v Městských divadlech pražských, kde byla v angažmá až do odchodu do důchodu (1984).

Její impozantní, neslovansky krásný zjev charakterizovala vysoká, žensky ztepilá postava, podmanivě potemnělý hlas, výmluvné velké oči, smysl pro humor a mimořádnou kulturu pohybu a dikci. Její doménou byly bystré, inteligentní, sebevědomé, ale i rozmarné dívky a ženy ve francouzském a anglosaském veseloherním klasickém repertoáru (Škola pomluv, Misantrop), nechyběl jí však ani potřebný temperament pro italské hrdinky (Benátská vdovička). Hrála však s velkou noblesou až vznešeností i vážné role (Richard III., Medea, Sestup Orfeův, Marie Stuartovna). Důkazem jejího mnohostranného hereckého zaměření bylo její časté obsazování do muzikálových inscenací, kde uplatnila své pěvecké schopnosti.

Filmová kamera ji poprvé zachytila jako studentku v krátkém hraném dokumentu o výchově adeptů herectví Herecké mládí (1947), natočeném režisérem K. M. Walló. Debut v celovečerním filmu si odbyla epizodkou dívky v okně (Alena, 1947) a úlohou snoubenky jednoho z titulních hrdinů (Tři kamarádi, 1947). Svým nevšedním půvabem, inteligencí, vrozenou elegancí, šarmem a espritem byla předurčena pro role krásných, noblesních a vzdělaných mladých dam jemných způsobů a vybraného vkusu. Tento typ byl však pravým opakem těch ženských postav, které socialistická kinematografie po únoru 1948 prosazovala. Kačírková tak byla odsouzena do rolí bezcharakterních svůdnic, nevěrných manželek a lehkomyslných, povrchních žen, u nichž se přednosti jejího hereckého typu proměnily v nectnosti a které představovaly záporný protipól kladných hrdinek té doby.

Věnovala se také uměleckému přednesu (Viola, Lyra Pragensis), moderování (Laterna magika), práci v rozhlase a dabingu. Velké množství rolí zanechala rovněž v televizním archivu v desítkách inscenací (Waterloo, 1967; Bidýlko, 1967; Někoho jsem zastřelil, 1968; Byly noci májové, 1970; Neameričané, 1973; Půl miliónu pro Alvara, 1979; Ze staré drogérie, 1982). Na tv. obrazovce uváděla s M. Drahokoupilovou jazykové kursy Mluvíme francouzsky (1975). V době, kdy nemohla hrát, publikovala povídky v časopisech. Její životní osudy a uměleckou dráhu zachytili Ladislav Chmel v knize Irena Kačírková: hvězda, která se příliš nehodila (2005), Luboš Nečas v monografii Irena Kačírková: krásná, ale nešťastná (2008) a Michaela Zindelová v trojportrétu Dana Medřická, Irena Kačírková, Karolína Slunéčková: tři na forbíně (2009). Roku 1967 byla jmenována Zasloužilou umělkyní.

Manželka scenáristy J. A. Novotného (1918–2005) a matka scénografky Kristiny Novotné (* 1952). Pohřbena je na Bubenečském hřbitově v Praze (II, 9, 94).
Role
Pozvání na zámek premiéra SEZONA 1946/1947 - Lady Dorota India
Opatřte si dvojníka premiéra SEZONA 1947/1948 - Dona Klára
Slavnostní akademie k II. celostátní spartakiádě premiéra SEZONA 1959/1960 - Účinkující
Fotogalerie
Opatřte si dvojníka - 01.04.1948, Irena Kačírková (Dona Klára), Luba Skořepová (Dona Beata)
Foto: Karel Drbohlav