Narozena v Kolíně, zemřela v Praze. Provdaná Fuksová, psala se též J. Svatá-Fuksová. Vystudovala obchodní akademii v Kolíně (maturovala 1921) a krátce byla zaměstnána jako bankovní úřednice. Všestranné nadání, které zprvu uplatňovala na ochotnickém jevišti při Klubu mladých v Kolíně, ji přivedlo r. 1923 do Prahy, kde se učila zpívat a krátce působila také v Hilarově sboru elévů v Národním divadle (1924). Prostřednictvím svého bratrance K. Teigeho se sblížila se členy umělecké avantgardy kolem Devětsilu. Od r. 1925 hrála v různých experimentálních inscenacích E. F. Buriana, J. Frejky a J. Honzla, zejména v původním Osvobozeném divadle. Později působila v Divadle Vlasty Buriana.

Po sňatku (1932) se věnovala hlavně literární činnosti a vedla salon, v němž se scházela společnost umělců a intelektuálů. Epizodní role si zahrála v předválečných filmech (Psohlavci, Funebrák, Sňatková kancelář) a v poválečném filmu Řeka čaruje, r. 1939 se podílela na scénáři filmu Mořská panna. R. 1944 krátce hrála v Divadle Anny Sedláčkové. Za války poskytovala v bytě útočiště pro odbojovou činnost, po válce se intenzivně zapojila do veřejného života (přednášky, besedy apod.). V letech 1949–1951 scenáristicky spolupracovala s Československým státním filmem a s rozhlasem. Je autorkou též knih pro děti a mládež. Její životní osudy se staly námětem románu H. Hodačové Zpožděný vlak do Paříže (1965).