Česká skladatelka, narodila se v Náchodě, zemřela v Praze. V klavíru byla žačkou V. Štěpána a F. Maxiána, ve skladbě V. Nováka a J. Řídkého, u něhož absolvovala na konzervatoři mistrovkou třídu skladby (1945-1948). V kantátě Maličká země (1942), v lidové zpěvohře Rozmaránka (1953), v Slováckém koncertu pro violu a klavír (1954), v historické opeře Náchodské kasace (1955) aj. těží z tradičních, regionálních folklorních prvků. Vorlová vyvinula vlastní systém sedmitónové řady, jejž uplatnila např. v Dedikacích pro orchestr (1964). Složila několik koncertů pro různé nástroje (violoncello, trubka, klarinet, flétna, kontrabas). Některé její skladby měly ohlas i v zahraničí.