Německý skladatel a dirigent. Narodil se v Mnichově, zemřel v Garmischu. Syn předního hornisty mnichovské dvorní opery. Ve skladbě byl žákem kapelníka F. W. Meyera (1875–1880). Již ve 20 letech debutoval jako dirigent. V roli operního dirigenta a intendanta pak působil dlouhá léta v Meiningenu, Mnichově, ve Výmaru a v Berlíně. V letech 1919–1924 řídil společně s F. Schalkem vídeňskou Státní operu.

Straussův umělecký význam spočívá v jeho symfonických básních a v operách. V programní hudbě navázal na Berlioze a Liszta. Bohatou hudební imaginací, vášnivým výrazem, barvitou instrumentací i námětovou šíří velmi obohatil žánr moderní programní hudby. Vyšel z Wagnera, ale snažil se vymanit z přímé závislosti na jeho operní dramaturgii. Nezříká se jeho operního symfonismu, který v obou jednoaktových hudebních dramatech Salome (1905) a Elektra (1908) obohacuje bujnou motivickou polyfonií. V harmonii dospívá k polytonalitě, místy až k atonalitě.

K tématu řecké antiky se vrací na jiném stylovém základu v jednoaktové opeře Ariadna na Naxu (1912), v mytologické opeře Egyptská Helena (1927), v bukolické tragédii Daphne (1937) a mytologické komedii Danaina láska (1940). Tyto opery znamenají v látce, charakteru hudební invence i v dramaturgii odklon od wagnerovského hudebního dramatu. Klíčovým opusem v proměně stylu je hudební komedie Růžový kavalír (1910). Jeho komediální styl předjímá vznik dalších Straussových komických oper podobné stylové orientace. Na konci 2. světové války vznikly jeho Metamorfózy pro 23 smyčcových nástrojů (1945), dílo hluboké hudební reflexe, jež ve skice opatřil mottem "Smutek na Mnichovem". Po válce složil komponista ještě orchestrální písně na slova H. Hesseho (1948).