Francouzský skladatel, teoretik a varhaník. Narodil se 24. 9. 1683 v Dijonu, zemřel 12. 9. 1764 v Paříži. Základního hudebního vzdělání se mu dostalo od otce. V osmnácti letech odešel na studia do Itálie, po návratu do Francie působil na několika místech jako varhaník a chrámový kapelník. V Paříži se natrvalo usadil v roce 1722. Získal zde přízeň mecenáše La Poupeliniera, který mu zjednal přístup ke dvoru a do opery. Roku 1745 jmenoval Ludvík XV. Rameaua komorním skladatelem. Rameau komponoval hudbu pro cemballo, chrámové skladby světské kantáty, opery a balety. Když v Paříži propukly spory mezi stoupenci Lullyho a příznivci italské opery, postavil se Rameau na stranu svého velkého předchůdce . V lullyovském duchu skládal lyrické tragédie (Castor a Pollux,1737), pastorální hudební hry (Lysis et Délie, 1753), a ballet-opery (Les Indes galantes, 1735) ad. Oproti Lullymu vynikl harmonickými novotami a bohatstvím melodických nápadů, zavedl do orchestru klarinety a lesní rohy. Rameau je mistrem kontrapunktické tematické práce. Zakladatelský význam mu připadá v novodobé hudební teorii.