Ingmar Bergman
Datum narození
14.07.1918
Datum úmrtí
30.07.2007
Životopis
Divadelní, filmový, operní a televizní režisér, ředitel divadla, dramatik. Zpočátku působil v amatérském a studentském divadelním hnutí. Profesionální kariéru zahájil v roce 1940 jako asistent režie v Operan (Kungliga Teatern);1943 byl režisérem malého nezávislého divadla, které uvádělo nové hry. V roce 1944 se stal uměleckým vedoucím nejmenšího švédského divadla v Hälsingborgu, které během dvou let vyvedl z katastrofální finanční situace. Debutoval zde ostře protinacistickým Macbethem W, Shakespeara. 1946-50 následovalo období experimentů, jež Bergmanovi přinesla práce ve funkci hlavního režiséra v moderním a dobře disponovaném souboru Göteborgs Stadtsteatern v Göteborgu. Ve svých režiích uplatnil bohatství nápadů, stejně jako schopnost rozkrýt hercovu osobnost, zejména v subtilní psychologické hře. V té době také už začal uvádět své vlastní hry. V letech 1952-58 byl Bergman ředitelem Stadtteatern v Malmö. V tomto období, rozhodujícím o jeho kariéře, kultivoval svůj ozdob zbavený, čistý "klasický" styl a projevil své režijní tvůrčí schopnosti, dávaje vždy přednost klasice. Soustředil kolem sebe tým herců, s nimiž ho spojovala zkušenost z mnohaleté spolupráce v divadle i ve filmu (mj. Bibi Anderssonovou, Ingrid Thulinovou, Maxe vo Sydowa ad.). V letech 1963-66 vedl Bergman Dramaten (Kungliga Dramatiska Teatern) ve Stockholmu. Každá jeho inscenace, kterou zde vytvořil byla významnou událostí švédského divadelního života (Hedda Gablerová, Kdo se bojí Virginie Woolfové, Škola žen ad.). Pro Bergmana určují existenci divadla tři složky: herec, téma a diváci. Jeho hlavním heslem byla otevřenost a srozumitelnost. Dominantou jeho inscenací jsou herci, které vedl k psychologické hře, plastické a výrazné, emocionální a bez distance, přitom zdrženlivé, odstíněné, koncentrované; klade velký důraz na mimiku (výrazná spojitost s filmovou technikou, patrná i ve způsobu používání světla. V jeho inscenacích vzbuzuje pozornost hudební kompozice a rytmus. Bergmanovy inscenace byly mnohokrát uváděny i v zahraničí. Jeho světová proslulost je ale založena hlavně na jeho filmových dílech. (Lesní jahody, Sedmá pečeť, Šepoty a výkřiky, Pramen panny).
Je autorem titulů
Po zkoušce (Činohra)