Anglický dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Narodil se v Londýně, zemřel tamtéž. V letech 1949-1960 (a později příležitostně) působil jako herec a režisér. Jeho dramata získala množství cen (Shakespearovu cenu, Pirandellovu cenu ad.). Hry, které napsal v období 1957-1965, patří k mezníkům moderního divadla. Přes zřejmou příbuznost s beckettovským absurdním divadlem však mají širší záběr. Každá z těchto tzv. komedií hrozby je vystavěna na modelové situaci, která může být interpretována různým způsobem. Opakující se postava vetřelce, přinášejícího násilí a zkázu, je symbolem zkorumpovaného vnějšího světa, kterému nemůže nikdo uniknout, ale zároveň je i ztělesněním zla, skrytého v potenciálních obětech. Mezi hlavní motivy Pinterových her patří strach, vina posedlost, výčitky a touha. K jevištní symbolice náleží i postižení smyslů - slepota či němota. Jazyk přestává být nositelem významu, verbální komunikace se stává nemožnou a je nahrazena řečí zámlk, gest a násilí. Už v prvotině Pokoj (1957 má značnou důležitost uzavřený prostor, který v dalších hrách (Narozeniny (1960), Návrat domů (1965) představuje zároveň klec i úkryt. Dalšími důležitými dramaty z tohoto období jsou hry Mechanický číšník (1959) a Správce (1960). Inscenovány byly některé jeho rozhlasové i televizní hry (Trpaslíci, 1960), Milenec (1963) ad. Nový směr naznačila dramata Krajina (1968), Ticho (1969). Jsou poetičtější ale stejně pesimistické obrazy lidí mezi jejichž životní zkušeností a fantazií přestává být rozdíl. V dalších hrách se stále vracejí motivy milostného vztahu (i homosexuálního) , přátelství , nevěry a zrady.