Německy píšící autor, který prožil většinu svého života v Rakousku, pochází z holandského Heerlenu, kde se narodil jako nemanželské dítě. Podstatnou část svého raného dětství strávil v Rakousku u rodičů své matky, kteří také ovlivnili jeho vztah k umění, když ho dědeček, autor Johannes Freumbichler, přiměl ke studiu hudby a herectví, které Bernhard později absolvoval v Salcburku. Dva roky (v letech 1955–1957) působil jako herec, poté jako nezávislý autor, který ve svém díle zachycuje především důvěrně známý pocit osamělosti člověka ve společnosti a vztah ke smrti, kterou viděl jako děsivou leč neoddělitelnou součást života.

Je autorem rozsáhlých románů, například Rozrušení (Verstörung, 1967), Vápenka (Kalkwerk, 1970), nebo Korektura (Korrektur, 1975). Jeho nejúspěšnější divadelní hry vznikají v 70. letech 20. století, patří mezi ně především Před penzí (Vor dem Ruhestand, 1979) a Síla zvyku (Macht der Gewohnheit, 1974). V té době vznikají také jeho autobiografická díla Příčina (Die Ursache, 1975), Sklep (Der Keller, 1976) a Dítě (Das Kind, 1982). V psaní významných her pokračuje také v 80. letech, kdy vznikají hry jako Náměstí hrdinů (Heldenplatz, 1988), které krátce před autorovou smrtí uvedlo vídeňské Burgtheater, i přes odpor nejvyšších vládních míst.

Jeho romány i hry, které v Rakousku často vyvolávaly kritiku a odmítání, se setkaly s daleko větším pochopením a oceněním v zahraničí. Na to reagoval i sám Bernhard, který v poslední vůli vyjádřil přání zakázat inscenování svých her a zveřejnění dosud nepublikovaných textů v Rakousku po dobu 70 let. Jeho díla patří k nejvýznamnějším německy psaným literárním textům z 2. poloviny 20. století.