Jaroslav Durych
Datum narození
02.12.1886
Datum úmrtí
07.04.1962
Životopis
Narozen v Hradci Králové, zemřel v Praze. Po maturitě na gymnáziu (1906) vystudoval jako vojenský stipendista medicínu v Praze (doktorát 1913). Jako vojenský lékař sloužil potom krátce ve Vídni, za války na haličské a italské frontě i v zázemí. Po válce provozoval krátce zubní lékařskou praxi v Přerově, znovu vstoupil do vojenské služby, v níž setrval až do roku 1939, nakonec v hodnosti lékaře plukovníka. Působil v Užhorodě, Praze, Olomouci a opět v Praze, kde žil až do své smrti. Podnikl delší cesty se studijními účely literárními a historickými do Německa, Itálie a Španělska.
V letech 1923–1927 redigoval olomoucký Rozmach, 1928–1933 brněnský Akord, dále přispíval do Lumíru, Lidových novin, Listů pro umění a kritiku aj. Ve svém rozsáhlém díle vycházel z vyhraněně barokního pojetí světa jako vyznavač křesťanského determinismu. Své baladické milostné a přírodní verše psal pod vlivem lidové poezie (Panenky, 1923; Balady, 1925; Beskydy, 1926; Té nejkrásnější, 1929). Náboženská symbolika prolíná s naturalistickými obrazy světa, zejména chudých; v prózách ze současnosti je smyslný svět spojen s barokní atmosférou smrti (Tři dukáty, 1919; Nejvyšší naděje, 1921).
Historické romány, psané barokizujícím stylem, vyznívají jako apoteóza protireformace a jejího dramatického světa naplněného svárem ducha a hmoty (valdštejnské trilogie Bloudění, 1929; Rekviem, 1930). Je též autorem cestopisů, knih esejů a literárních studií. V roce 1991 vyšla novela Boží duha, která podává umělecký a filozofický pohled na dobu poválečného osidlování pohraničí.
Je autorem titulů
Bloudění (Činohra)