Narozen v Liberci, zemřel v Praze. S nevalným úspěchem navštěvoval v Praze obchodní školu, proto se stal učedníkem v obchodě s textilem. S velkým zájmem se zato věnoval fotbalu a aktivní zájem o sport ho provázel celý život. Ze sportovního hřiště – byl brankářem A. C. Sparty a ve volných okamžicích bavil obecenstvo za brankou – se dostal jako zpěvák, parodista (parodie Italská opera, společně s hudebníkem D. Ptákem) a imitátor na pódium pražských kabaretů (Lucerna, Rokoko); protože neuposlechl povolávacího rozkazu, byl roku 1917 přímo z vystoupení odveden jako dezertér na frontu.

Po válce se vrátil do Rokoka a v letech 1919–1923 účinkoval v kabaretech, v jejichž čele stáli ředitelé K. Hašler, E. A. Longen, E. Bass, J. Červený aj. (Varieté, Bum, Revoluční scéna, Lucerna, Červená sedma, Alhambra a opět Rokoko). Zároveň hostoval jako sborista v operetních souborech ve Švandově smíchovské Aréně, v Kladně, ve Vinohradském divadle, v Tylově divadle a v Uranii. V roce 1924 hostoval poprvé v Činohře Národního divadla, ve 40. letech 4x vystoupil v roli Principála ve Smetanově Prodané nevěstě.

V roce 1925 se stal ředitelem vlastního divadla (Burianovo divadlo, později Divadlo Vlasty Buriana) a vydával programové časopisy. Jako jeden z největších našich komiků natočil také řadu filmů, zejména ve spolupráci s režiséry Karlem Lamačem a Martinem Fričem. Byl i oblíbeným hercem rozhlasovým. Za okupace se stýkal s vysoce postavenými protektorátními činiteli a mj. účinkoval v rozhlasovém skeči zesměšňujícím členy londýnské vlády. Po válce proto nesměl několik let vystupovat; v roce 1950 se vrátil na jeviště – hrál v karlínském divadle, v Kladně. Od roku 1953 se věnoval estrádní činnosti. Byl autorem několika divadelních frašek, které uváděl ve svém divadle, napsal humoristický román ze sportovního prostředí, nadiktoval čtyři svazky pohádek, které měly značný ohlas jak v knižní podobě, tak v Burianově vlastním přednesu.

Pohřben je na Vyšehradském hřbitově v Praze (11, 80a).