Narozen v Praze, zemřel v Praze. Původním povoláním zlatník. Od mládí se zúčastnil divadelní aktivity košířských a smíchovských ochotníků, kteří pořádali představení v hostincích U modré hvězdy, Eggenberk a U zlatého anděla. Do Prozatímního divadla byl angažován na jaře 1863 původně jako činoherní herec. Uvedl se zde spolu s debutující O.Malou a J.Seifertem v roli Lionela v Schillerově tragédii Panna Orleánská. Až do března 1866 vytvořil řadu menších i větších činoherních rolí z milovnického i hrdinského oboru, ale těžiště jeho působení v Prozatímním divadle spočívalo v opeře. Jeho pěvecké dispozice byly objeveny náhodně, a to když 26.2.1865 v Nestroyově frašce Osudná masopustní noc s hudbou A.Müllera zpíval Leopoldovu píseň. Na popud F.L.Riegra se pěvecky školil u F.Pivody a již 27.10.1865 vystoupil na zkoušku v roli Liborína (Weber:Střelec kouzelník). Po dalších zkouškách byl koncem roku 1865 angažován jako sólista opery Prozatímního divadla, kde setrval do září 1868 (současně ještě hrál do března 1866 v činohře). V říjnu 1868 přerušil svůj pobyt v Prozatímním divadle a odešel do Vídně, kde pokračoval v pěveckých i jazykových studiích. Do Prozatímního divadla se vrátil v listopadu 1869, ale už na počátku příštího roku se odebral do ciziny. V 70.letech působil u dvorních a městských divadel v Berlíně, ve Wroclawi, v Basileji, Brémách, Hamburku, Darmstadtu, Koblenci, Štětíně, Štrasburku, Dessau. Po několika pohostinských vystoupení v prosinci 1880 byl na rok angažován do ND (1881/1882). Poté zanechal divadelní činnosti. Manžel herečky Boženy Görlické. Otec herce, zpěváka a režiséra Arnošta Grunda (1866-1929), tchán zpěvačky Milady Klavíkové.