Vystudovala fotografii na SPŠ grafické v Praze a současně pantomimu u prof. Jiřího Kaftana na Konzervatoři pro pracující. Do roku 1986 účinkovala v Branickém divadle pantomimy v několika vlastních projektech (vítězství na celonárodním Festivalu amatérské pantomimy). Rok spolupracovala s A–Studiem v Rubínu. V roce 1988 byla přijata na DAMU, kde vystudovala herectví. Během studia hostovala v Semaforu, v Divadle pod Palmovkou a Národním divadle. Pantomimě se věnovala v představeních svého otce Borise Hybnera v Divadle GAG, které bylo zaměřené na němou grotesku. Ještě v době studií (1991) získala angažmá ve smíchovském Divadle Labyrint, kde si zahrála mimo jiné v inscenacích režiséra Fréhara: Markétku v Mein Kampfu, Nymfu Proutnici v Próteovi, titulní roli Něžné, Kateřinu v Londýnské zlodějce, viděli jsme ji tam i v Úplném zatmění či v projektu o Marině Cvetajevové. Po likvidaci Divadla Labyrint vytvořila se svým manželem Sašou Rašilovem tři vlastní představení pro Divadlo v Řeznické (Omámený kolotoč, Pokus pes čili Potvor, Židle – za roli v posledním jmenovaném titulu byla nominována na Cenu Thálie) a v Divadle Ponec vlastní představení Poslední dvě cigarety. Hostovala též v Kupci benátském ve Vinohradském divadle, za stálou lze ale považovat především její spolupráci s režiséry Jařabem a Pařízkem z Pražského komorního divadla v Divadle Komedie – z rolí jmenujme: Petra Kantová (Hořké slzy Petry von Kantové – nominace na Cenu Alfréda Radoka), Klára Schumannová (Klára S.), Marie (Snílci), Dcera (U cíle; režisér Goldflam) ad. V roce 2005 obdržela Cenu Thálie za roli Catherine ve hře Důkaz, kterou uvedlo v režii Miroslava Krobota Divadlo v Řeznické. Od té doby spolupracuje i s Dejvickým divadlem (v současnosti tam hraje Ofelii v Hamletovi téhož režiséra). V činohře Národního divadla si poprvé zahrála v roce 1993, kdy zde nastudovala roli Hedviky v Rajmontově inscenaci Ibsenovy Divoké kachny. Diváci ji znají i z filmového plátna a televizní obrazovky, věnuje se i dabingu a je hlasem ČT 2.