Irský prozaik, píšící anglicky. Narodil se v Dublinu, zemřel v Curychu. Studoval na jezuitských školách a katolické univerzitě, odmítl však dráhu kněze a jeho lidský i umělecký vývoj byl reakcí proti hodnotám vštěpovaných jezuitskou výchovou. V roce 1902 odešel do Paříže a po zbytek života žil v exilu. Irsko navštěvoval jen sporadicky, přesto zůstal Dublin geografickým i mytickým dějištěm všech jeho literárních prací. Svou literární dráhu začal sbírkou básní a je autorem jednoho dramatu (Vyhnanci, 1918), do dějin světové literatury však vstoupil hlavně jako prozaik. Všechny jeho rané práce se zrodily z revolty proti římskokatolické církvi, irskému nacionalismu a pokryteckému moralizování. V jeho vrcholném díle Odysseus (1922) se realistické vyprávění křižuje se symbolickými významy a svět živých se prolíná se světem mrtvých. Odysseus je detailní kronikou jednoho všedního, nikterak významného dne, zároveň však každá z osmnácti epizod knihy odpovídá jednomu příběhu z Homérovy Odyssey. Soudobá britská i světová próza dokazují, že Joyceův literární experiment znamenal smrt románu i jeho znovuzrození.