Česká pěvkyně, klavíristka, básnířka a spisovatelka. Narodila se v Unhošti, zemřela v Praze. Její otec, pražský advokát, se aktivně účastnil veřejného a kulturního života a přivedl k těmto zájmům i svou dceru, které se dostalo všestranného vzdělání. Studovala klavírní hru (u K. Vejrycha a H. Konrádové-Röslerové) a zpěv, navštěvovala Pivodovu operní školu, kde se na pěveckou dráhu připravovala u Karla Kovařovice. Již od 17 let koncertovala v Praze, Vídni, Varšavě a v Mnichově. Z této doby pochází její umělecké jméno Calma, přejaté z italské písně.

Operní dráhy se ale brzo vzdala a koncertovala jen příležitostně. O to více se začala věnovat literární tvorbě. Je autorkou desítek fejetonů pro časopisy Lumír, Národní politiku, Venkov a Národní listy. Vydala přes 30 knih (básnické sbírky, dále několik děl pro děti, romány a povídky). Motivy pro svoji literární tvorbu čerpala z pražské společnosti i na venkově. Zajímala se i o lidovou kulturu, v jejím díle se objevuje i národopisná tématika. Lidovým písní se věnovala i jako pěvkyně a klavíristka, často je zařazovala do svého repertoáru. Zasloužila se o zviditelnění písňových cyklů Vítězslava Nováka a Ladislava Vycpálka, spolupracovala s Jaroslavem Křičkou. Objevila a propagovala hudební dílo Ludvíka Kuby.

Podle svých současníků měla Marie Calma sytý hlas "stříbrného zvuku. Janáčka její projev upřímně překvapil a jejich náhodné setkání mělo pro něj později velký význam – zasloužila se o pražské uvedení Její pastorkyně (1916). V roce 1908 se provdala za doktora Františka Veselého. Pobývali spolu v lázních Luhačovice, kde se zúčastnila bohatého kulturního života, později v Brně, kde kolem sebe soustřeďovali významné kulturní osobnosti.