Český hudební skladatel, narodil se v Praze, zemřel tamtéž. V letech 1901-05 studoval češtinu a němčinu na FF UK v Praze a 1908-12 skladbu u V. Nováka. 1907-42 působil v Univerzitní knihovně v Praze, kde založil a od r. 1922 vedl hudební oddělení. Vynikl především jako autor vokálních děl, zejména písňových a sborových cyklů na slova dobové české a německé básnické moderny (písňové cykly Světla v temnotách, 1910; Slavnosti života, 1912-13; V boží dlani, 1916; mužské sbory Tuláci, 1914; Boj nynější, 1918; cyklus Z hlubokosti, 1950; ženské Z českého domova, 1949). Pro jeho sloh je charakteristická volná polyfonie, velkorysá architektonika a směřování k filozofické reflexi (tři velké kantáty - Kantáta o posledních věcech člověka, 1921; Blahoslavený ten člověk, 1933; České requiem, 1940). Dále autor vysoce stylizovaných úprav lidových písní (Z Moravy, 1910-11; Moravské balady 1915; Vojna 1915; Bože, láska, 1949; sborové zpracování české lidové balady Osiřelo dítě s názvem Sirotek, 1914 a 1916), skladeb komorních (Chvála houslí, 1928) a klavírních (cyklus Cestou, 1911-14) a jiných děl.
Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (12, 24).