Český hudební skladatel, narodil se v Praze, zemřel tamtéž. V letech 1901–1905 studoval češtinu a němčinu na FF UK v Praze a 1908–1912 skladbu u V. Nováka. V letech 1907–1942 působil v Univerzitní knihovně v Praze, kde založil a od r. 1922 vedl hudební oddělení. Jako skladatel vynikl především coby autor vokálních děl, zejména písňových a sborových cyklů na slova dobové české a německé básnické moderny: písňové cykly Světla v temnotách (1910), Slavnosti života (1912–1913), V boží dlani (1916), mužské sbory Tuláci (1914), Boj nynější (1918), cyklus Z hlubokosti (1950), ženské sbory Z českého domova (1949).

Pro jeho sloh je charakteristická volná polyfonie, velkorysá architektonika a směřování k filozofické reflexi. Takového stylu jsou tři velké kantáty – Kantáta o posledních věcech člověka (1921), Blahoslavený ten člověk (1933), České requiem (1940). Dále je autorem vysoce stylizovaných úprav lidových písní: Z Moravy (1910–1911), Moravské balady (1915), Vojna (1915), Bože, láska (1949), sborového zpracování české lidové balady Osiřelo dítě s názvem Sirotek (1914 a 1916), skladeb komorních (Chvála houslí, 1928) a klavírních (cyklus Cestou, 1911–1914) a jiných děl.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově (12, 24).