Tanečník a choreograf. Narodil se v Rustenburgu (Jihoafrická republika), zemřel během zpátečního letu z turné po USA. Taneční vzdělání získal převážně na univerzitě v Kapském Městě, kde také v roce 1942 vytvořil svou první choreografii baletu inspirovaného Stravinského suitou z Příběhu vojáka. Roku 1946 pokračoval ve studiu na Sadler's Wells School v Londýně, kde se záhy stal členem Sadler's Wells Ballet, později známého jako Royal Ballet. V roce 1947 vzbudil Cranko neobyčejnou pozornost svou choreografií k Debussyho Dětskému koutku pro svůj domovský soubor. Od roku 1949 se věnoval výhradně choreografii, převážně pro Sadler's Wells Ballet v Londýně, kde dosáhl velkých úspěchů.

V roce 1955 vytvořil choreografii k La Belle Hélene pro Pařížskou operu. Crankův první celovečerní balet Princ ze země pagod pro Royal Ballet měl premiéru v roce 1957. V roce 1961 ustanovil Walter Erich Schäfer – tehdejší generální intendant Württembergského Staatstheater – Johna Cranka šéfem Stuttgartského baletu. S jeho příchodem nastalo pro tento soubor období rozkvětu. Své působení Cranko začal malými choreografiemi. Shromáždil kolem sebe skupinu tanečníků, k nimž patřili i Marcia Haydée, Egon Madsen, Richard Cragun, Birgit Keil a Susanne Hanke. Premiéra Crankova baletu Romeo a Julie v prosinci 1962 se stala mezníkem světové slávy autora i jeho souboru. Oslavována kritiky i publikem znamenala tato produkce začátek slavné éry Stuttgartského baletu. Následovaly Crankovy malé choreografické skvosty jako Hra v karty (Jeu de Cartes), Opus 1 a Iniciály R.B.M.E. i velkolepé dějové balety Oněgin, Labutí jezero, Zkrocení zlé ženy, Carmen, Poeme de l'extase a Spuren.

Cranko také vybídl mladé tanečníky ze své skupiny, aby se sami pokusili o choreografii; byli mezi nimi Jiří Kylián a John Neumeier. Crankův talent vypravěče s citem pro jemné odstínění příběhu, jeho jasné dramatické struktury a mimořádný způsob, jímž ovládal umění Pas de deux, si získaly publikum v New Yorku během triumfální sezony v Metropolitní opeře v roce 1969. S rostoucími úspěchy podnikal Cranko se Stuttgartským baletem zájezdy do celého světa, které upevnily světovou slávu mladého souboru a potvrdily pověst o „Stuttgartském baletním zázraku“.