Ruský prozaik a dramatik, jeden z nejrozporuplnějších představitelů ruské moderní literatury na přelomu 19. a 20. století. Narodil se v Orlu (Rusko), zemřel v Neuvoli (Finsko). Po studiích práv nastoupil právnickou kariéru, ale rychle se jí vzdal ve prospěch literární činnosti. Jeho talentu si všiml M. Gorkij a v počátcích mu poskytl cennou pomoc. Andrejev pracoval jako žurnalista, nejprve psal soudní zprávy, později se intenzivně věnoval psaní fejetonů. Nějakou dobu působil i jako redaktor. Východiska jeho literární tvorby najdeme v ruské literatuře, zejména druhé poloviny 19. století, ale i v literatuře evropské, do značné míry ale i v reflexi dobového klimatu přelomu století. Andrejev se orientuje hlavně na témata spjatá s nejniternějšími prožitky člověka jako individua.

Počáteční období spisovatelovy činnosti se orientuje hlavně na povídkovou tvorbu (Velký Slam, Mlčení). Známá je jeho Povídka o sedmi oběšených jako obraz posledních dnů ve vědomí sedmi lidí odsouzených k trestu smrti, pěti teroristů a dvou zločinců. Povídka je zamyšlením nad cenou a smyslem lidského života. Později se Andrejev začíná intenzivně zabývat dramatem. Stal se známým zejména díky dramatům Život člověka, Černé masky a Vladař Hlad. Autor v nich prakticky rozpracovává nové pojetí dramatu jako žánru, který zdůrazňuje zdánlivost, podmíněnost, imaginativnost a absurditu. Vše, co se na jevišti divákovi předkládá, je podřízeno cíli zachytit psychické dramatické momenty oproštěné od nedůležitých vnějších doprovodných efektů.

Ke konci svého života tvořil méně. Nedokončený zůstal jeho pokus o rozsáhlejší prózu Satanův deník. Jeho pozdější dramata jsou psána už v téměř tradičním realistickém duchu (Ten, který dostává políčky). Na základě zaměření literární činnosti, jejích témat i tvůrčích postupů lze Andrejeva označit za jednoho z prvních expresionistických či dokonce existencialistických autorů.

Pracovní text hry Samson v okovech, v ND neuvedené, v knihovně archivu ND, sign. r 4484