Jako nejvýznamnější prvek v tvorbě ruského skladatele Alexandra Sergejeviče Dargomyžského (1813–1869) se uvádí důraz na vokální linku, hluboká znalost hudebního folkloru a využívání motivů lidových písní. Z lidového námětu pak čerpá i jeho opera Rusalka podle básně Alexandra Sergejeviče Puškina.
Na rozdíl od „naší” Dvořákovy Rusalky byla tato živou dívkou Natašou, dcerou mlynáře, kterou zradil její milenec, kníže. Otec Nataši o milostném poměru své dcery věděl a hnán vidinou jejího bohatého sňatku ji ve vztahu podporoval. Kníže se však rozhodl oženit podle svého společenského postavení a nešťastná Nataša, která navíc čekala dítě, se vrhla do řeky.
Zde se z ní stala vodní víla rusalka a porodila dcerku Rusaličku. Kníže ani otec Nataši nemají po její smrti klid a oba se vracejí k řece. Rusalička, vyslaná svojí matkou, nakonec knížete přivábí k řece a strhne jej sebou na dno.
V Národním divadle byla tato romantická opera uvedena zatím poprvé a naposledy v roce 1889. Jak uvádí cedule, pro inscenaci bylo třeba částečně pořídit novou dekoraci (ruský mlýn a mlýn v rozvalinách), kterou zhotovil malíř Národního divadla Robert Holzer.

Ruský mlýn v 1. jednání a týž mlýn v rozvalinách ve 3. jednání maloval Robert Holzer. Kostýmy podle figurin carské opery v Petrohradu.