Rakouský novinář, herec a spisovatel Franz von Schönthan (1905–1961) navštěvoval soukromé hodiny herectví a poté působil v různých kočovných divadelních společnostech. Během těchto let začal psát pro noviny a časopisy, později tvořil své divadelní pokusy. Téměř se vzdal činohry a řadu let působil jako divadelní režisér v Berlíně a ve Vídni. S výjimkou komedie Únos Sabinek se mu nepodařilo dosáhnout žádného výrazného úspěchu. Při stavbě zápletek, v nichž se zpravidla jednalo o společenské postavení, používal navzdory propracované psychologii postav i zákonitosti náhody.
Ve veselohře Cornelius Voss charaktery osob ustupují do pozadí a stávají se z nich jakési loutky soustředěné do prostředí salonu baronky Jindřišky z Feldheimu. Její přítel Princ Curt odolává snahám vyšší diplomacie, jejíž manipulativní zájmy směřují k jeho sňatku s jistou princeznou Matildou. Snaží se uprchnout před zatykačem tím, že se prohlašuje za malíře Cornelia Vosse, jehož kdysi podporoval na studiích a jenž se též stal vysněným mužem Pavly, dcery kabinetního rady, pronásledovatele protagonisty hry.
Záměna osob, nastražení falešných stop, šíření promyšlených dezinformací a taktizování sledující vytoužené životní cíle aktérů mistrně posloužily ke skloubení komického zauzlení děje. Neudržitelná situace dospěje ke zdárnému závěru, v němž se projeví pravověrné city jednak mezi baronkou a jejím rodinným přítelem Bäckersem, jednak mezi stíhaným Princem a Pavlou zmítající se dosud v neuchopitelných vztazích.

Archivní složka sign. Č 111a obsahuje následující materiál:
- cedule k premiéře

Pracovní text hry v knihovně archivu ND, sign. r 2344
Pracovní text hry v knihovně archivu ND, sign. r 4100