V prostoru jak velkého divadla, tak scén určených k zábavě se uplatnil coby vynikající komik, působící krátce v Národním divadle, František Ferdinand Šamberk (1838–1904), jenž zaujal diváky i svou tvorbou populárních konvenčních veseloher, které propojovaly autorské herectví s prvky moderní francouzské situační komedie. Patřil k nejhranějším českým dramatikům 19. století na profesionálních i ochotnických jevištích doma i v cizině.
Pro postavy svých žánrových konverzačních frašek používal ze starého kalendáře zvláštní exotická nebo neobvyklá jména. Nejinak tomu bylo i u jeho posledního titulu, v němž se do děje prolínají některé sentence a vybraná rozuzlení příběhů z truchlohry o apeninském loupežníkovi Ravuggiollovi.
Truchlohru napsala jedna z postav této frašky – neúspěšný student Ondra (Olda), vnuk plukovníka Supihorského, majitele statku a glosátora svízelných peripetií jednotlivých protagonistů. V nejnevhodnější okamžik oslavy plukovníkova životního jubilea se na sebe navrší neočekávané rozpory vztahového, hospodářského a uměleckého charakteru.
Hybnou silou rychle se rozvíjející zápletky, zesměšňující skutečné i zdánlivé hříšníky této středostavovské rodiny, je zpráva o Ondrově rezignaci na maturitu, zavedené společenské konvence a neochota nejbližšího okolí přijmout výrazné změny v jeho vlastním životě. Paralelní dějová linka sleduje vyhrocený spor mezi plukovníkovým zetěm a správcem statku ohledně pracovních kompetencí. Předvídatelný šťastný konec využije princip nápravy pošramocených mezilidských vazeb a nenaplněných osobních ambicí.