Vančura se při psaní tohoto baladického příběhu inspiroval některými motivy z historie svého rodu. Děj je situován do lapkovského středověku, avšak vzhledem k časové i místní neurčitosti a imaginativnímu přístupu k minulosti jej nelze definovat jako historický román; žánrově jde o prózu zcela svébytnou, v níž převládá opis nad popisem, metafora nad záznamem a báseň nad prózou. Markéta Lazarová je dílem životní plnosti, síly a aktivity, družnosti a odvahy, zejména však vyznívá jako básnická oslava lásky a hold ženě. V rukou J. A. Pitínského jde o hledání adekvátních jevištních prostředků pro přenesení Vančurovy silné a básnivé prózy na scénu Národního divadla, jakožto svébytného dramatu.
Délka představení 1 hodina, 40 minut (hraje se bez přestávky). Nahrávky hudby: Ars Brunensis Choris. Dirigent: Roman Válek. Sbormistr: Dan Kalousek. Hudební režie: Petr Řezníček. Sólisté: Naďa Hrdinová, Markéta Pleská a Josef Škarka. Chlapecká sóla - členové českého chlapeckého sboru Boni Pueri: Lukáš Sádovský, Dan Šípek. Ženský hlas: Martina Válková. Bicí: Radek Němejc, Petr Kalousek.

26 královských zpěvů o pouti, kterou vykonal hrabě Kristián z hradu Freiheit, česky zvaného Svoboda, do dubiny, které se říká Opojení. Texty v hudbě od Karla Tomana, Ivana Wernische a Friedricha Nietzscheho.