Las ideas se pohybují na hranicích reality a fikce. Na jevišti zveřejňují důvěrný tvůrčí proces, podobný tomu, jímž Federico León s Juliánem Tellem, herec a spolupracovník s autorem textu a režisérem, mohli projít ve skutečném životě. Tyhle nápady můžou být skutečně jejich, ale možná taky ne tak docela. Jsou sami sebou, ale zároveň se hrají.
V inscenaci se umělec a jeho kolega zabývají nejrůznějšími uměleckými projekty. Přátelská schůzka dvou kamarádů se postupně promění v nabitý tvůrčí den. Sedí u pingpongového stolu, na němž je počítač a projektor. Záznamy ze zkoušek, materiály z ostatních projektů, různá stádia rozpracovanosti, nápady na další práci, momentální nápady, a další nápady, vytažené z koše v počítači – to vše je „na stole“. Je to jakýsi umělecký ping pong nápadů a úvah.
Divák může v reálném čase sledovat, jak nápady přicházejí, jak se mění ve skutečnost; sledují hypotézy a teorie okamžitě podrobované analýze, pozorování a konfrontaci. Všechno, co diváci vidí, se stává potenciální náplní inscenace. Kde končí skutečný život tvůrců a co je jen umění, nelze tak docela přesně říct, hlavně když se další postavou stává sám počítač.

Přibližná délka představení: 60 minut, bez přestávky. Španělsky s anglickými a českými titulky

Představení se konala v Provozní budově B Národního divadla.