Popis
V srpnu 2025 se účastníci kurzu zabývali tvorbou site-specific performace ve veřejném prostoru, pod palbou deště, přímého slunce nebo pohledů kolemjdoucích. Vzniklo sedm uměleckých výstupů inspirovaných principy artivizmu, které spojuje potřeba nemlčet a nahlas mluvit o důležitých společenských tématech. Režisérem a lektorem projektu je Štěpán Gajdoš.
Názvy performancí s anotacemi od jednotlivých tvůrců:
Home sweet Home
Hledáme místo, kde složíme hlavu, uvaříme si jídlo, vyčistíme zuby, nebo si pověsíme rodinnou fotografii. Vždyť potřeba spánku patří mezi nejzákladnější lidské potřeby. Přesto se v dnešní společnosti bydlení stává luxusem, který si stále méně lidí může dovolit. Ceny rostou, jistota mizí. Tento problém není individuální – je systémový. Skutečná změna leží v rukou politiků, kteří mohou nastavit podmínky důstojnému životu. A my máme nástroj: možnost volit ty, kteří chtějí systém měnit a znovu učinit základní potřeby dostupnými pro všechny.
Projekce
„Kdo se vzdá faktů, vzdává se svobody. Jestliže už nic není pravda, nikdo nemůže kritizovat držitele moci, protože se přitom nemá o co opřít. Jestliže nic není pravda, pak všechno je spektákl. A ti s nejnaditější peněženkou si zaplatí nejvíc oslepující světla.“ Timothy Snyder
Na plátně se odehrává dialog, který zůstává bez hlasu. Smysl se proměňuje a hranice jistoty se rozplývají. Co to vlastně čteme — a komu ten hlas patří?
The Voice?
„Mladá generace trpí pocitem ztráty životních perspektiv, cítí se od politiky odcizená a pojí se s tím protestní nálada.“ - komentář v Deníku Referendum
Haló? Slyšíte nás? A necháte nás mluvit? I když jsme mladí? Jak na nás politika cílí, jestli vůbec? Proč jsme tak umlčováni? Proč se více neřeší naše témata? Jsme nastupující generace a jen bychom si přáli, aby nám tu bylo dobře. Prosím, neodbývejte nás argumentem „tomu nerozumíte” a zkuste nás vyslyšet. Chtěli bychom dokázat, že přemýšlíme nad budoucností a není nám to jedno. Že bychom si přáli, aby náš hlas byl slyšet stejně, jako hlas starších generací.
my já – my dav
stojím, jdu, běžím po ulici. jsem já a lidé, kteří jdou se mnou. my dav. v davu. ale co když se zastavím, zatímco oni stále jdou? spěchají kamsi za světem a za ostatními a já se rozešla proti nim. jsem já a dav. já oni já oni my oni a já. jedna, která zastaví a přehradí tak úplně tok mohutné řeky. v té řece jsou ale proudy, které sama odmítá a vylévá z koryta. pramínky, které jsou bouří zakalené, a tak tu nemají místo. ty pramínky, které kdysi vyrazily čisté z hor a teď by si přály znovu očistit kal. my řeka, my dav jim to ale nechceme dovolit. a tak jdeme dál, zatímco oni bojují o život. zavíráme oči, abychom mohli říct, že jsme přeci nic neviděli. a opravdu. my jsme nic neviděli. ono se se zavřenýma očima těžko kouká. ale se svázanýma rukama se též těžce žije. se zalepenou pusou těžce mluví. tak možná nejsme tak dokonalý dav. a nebo právě ano?
Nezapomeňme na děti
Kolik dětí bylo v roce 2024 týráno, zneužíváno a zanedbáváno? Nejvíce za posledních dvacet let.
1.1. 2026 v České republice nabyde účinnosti novela zákona, která nepřipouští fyzické tresty na dětech... ano, tato část tam doposud nebyla. Přes to, že úpravu již schválil i prezident ČR, byli tu tací, i v křeslech Poslanecké sněmovny, kterým celá novela přišla „zbytečná“.
„Navíc skoro všechny dvouleté děti mají plenkové kalhotky, takže to ani necítí” – Nina Nováková (za KDU-ČSL) pro Novinky.cz
Co (by) moje tělo chtělo?
Naše tělo. Zapomínáme na naše tělo. Přetěžujeme naše tělo. Kritizujeme naše tělo. Málo milujeme naše tělo. Naše tělo. Je tak blízko, přesto ho často přehlížíme. Vnímáme pouze to, co si o našem těle myslí ostatní. Ale už nenasloucháme jeho skutečným potřebám, touhám a přáním. Jakoby to ani nebyla naše součást, ale pouhý nástroj. Nutnost zastavit se a vyslechnout si ho se v této rychlé době zcela vytratila. Proto je má performance o zpomalení a návratu k tělu. Protože dokud se nenaučíme být doma ve svém těle, nemůžeme být doma nikde.
Já bych rád k Betlému…
„A hle po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl a řekl: ‚vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.‘ [Matouš 2:13 - 23]“
Nejistota z cizích příchozích, obava z migračního paktu EU. Strach z narušení křesťanských hodnot, které jsou stavebními kameny evropské kultury. Co je ale evropská kultura? Integrace mnoha národů, či společné křesťanské náboženství, v jehož Písmu svatém je téma migrace naprostou přirozeností? Nehledej mě, ztratím se v davu…
Přibližná délka představení 1 hodina 30 minut, hraje se bez přestávky.