Narozen v Jičíně, zemřel v Praze. Psán též Ašnbrener. Zpěv studoval v letech 1875–1878 v pěvecké škole J. L. Lukese. Hned po jejím absolvování se zapojil do pražského hudebního života a zakrátko v něm vynikl zejména jako interpret romantické písňové tvorby F. Schuberta, R. Schumanna, F. Mendelssohna-Bartholdyho a F. Z. Skuherského.

Po zkušebních vystoupeních v březnu a květnu 1879 byl do Prozatímního divadla angažován na jeden rok pro svůj znělý, spíše vysoký než hluboký bas příjemné barvy. Během této doby se však projevily některé nedostatky Aschenbrennerovy zpěvní techniky, nejistota výkonů, příliš afektovaný přednes árií ap., proto po roce jeho smlouva nebyla obnovena. V 80. letech působil pod pseudonymem Eduard Biardi ve Švýcarsku a Itálii (Siena, Milán aj.) a u německého divadla v Opavě (1887/1888). V létě 1889 uspořádal spolu s tenoristou ND K. Veselým koncertní turné po českých městech, vždy za účasti místních ochotníků. Zpíval na něm operní árie, české národní písně a neapolské lidové písně.

V listopadu 1889 vystoupil pohostinsky v Národním divadle v roli Kardinála de Brogni (Halévy: Židovka) a 1. 12. téhož roku byl angažován. Členem ND zůstal do 15. 9. 1892. Po odchodu z ND působil jako zpěvák a operní režisér v Brně (1893–1896 a 1905–1907), Záhřebu (1896–1902) a Plzni (1902–1905). V sezoně 1907/1908 převzal funkci uměleckého ředitele Východočeského divadla; později (1912) působil ještě krátce u divadla v chorvatském Osijeku, v jehož opeře byla Aschenbrennerova dcera Blažena primadonou.

Syn dramatika, básníka, překladatele a organizátora divadelní školy pro ochotníky v Jičíně Emila Aschenbrennera; otec zpěvaček Blaženy Aschenbrennerové a Milady Aschenbrennerové.