Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Po maturitě na gymnáziu v Truhlářské ulici (1926) pracoval v letech 1927–1935 jako úředník Penzijního ústavu, odkud odešel ze zdravotních důvodů do penze. 1933–1938 redigoval časopis Umělecké besedy Život, 1939–1940 Program D 40. V roce 1929 navštívil Itálii, 1937 Francii. Od poloviny 30. let se věnoval pouze literatuře. Prvotina Blouznivý vějíř (1926) byla zčásti inspirována poetismem, poté již hledal nový přístup a vlastní poetiku (Triumf smrti, 1930; Vanutí, 1932; Oblouk, 1934; Kameni, přicházíš, 1937). Události roku 1938 přinesly do jeho poezie prvky politické aktivity (Září, 1938; Sen, 1939; Odpověď Francii, Zpěv tříkrálový v knize Havraním brkem, 1946), 1945 reagoval na nadšenou atmosféru osvobození (Dík Sovětskému svazu, 1945; Panychida, 1945; Rudoarmejci, 1947).
Po nuceném patnáctiletém odmlčení, kdy jeho básně nebyly vydávány, vyšly v 60. letech sbírky, které vznikly v době bolestné samoty a mlčení (Mozartiana, 1963; Bez názvu, 1963; Na postupu, 1964; Strach, 1964; Bolest, 1965; Na sotnách, 1967; Asklépiovi kohouta, 1970). Již od doby okupace vznikaly básnické povídky, které byly vydány v roce 1963 pod názvem Příběhy. K vrcholným dílům posledního období patří básnická skladba Noc s Hamletem (1964). Doprovod básnické tvorby tvoří deníková próza Lemuria (1940). Bohatá překladatelská činnost (R. M. Rilke, Ch. Baudelaire, L. de Góngora, P. de Ronsard, N. Lenau, A. Isahakjan) je reprezentována výborem Cestou (1962).
Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze (IX, 10a, 785).