Narozen v Praze, zemřel v Zámostí (u Hluboké nad Vltavou). Vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček. Studoval slavistiku, srovnávací dějiny a filologii na pražské univerzitě a v letech 1905–1907 též na univerzitách v Lipsku a ve Vídni, v r. 1926 získal doktorát filozofie na UK na základě dizertace o počátcích českého dramatu. Zájem o divadelní práci měl již za studií, během svých pobytů v Německu poznal tvorbu M. Reinhardta a stal se žákem F. Zavřela.
Tvůrčí dráhu zahájil napsáním dramatu Macecha (1904, na jevišti neuvedeno) a monografiemi Eduard Vojan (1907) a Marie Laudová (1913). Od r. 1906 psal divadelní referáty, zvláště do Pokrokové revue a deníku Samostatnost, odborné články publikoval též v Novině, Dnu, Lumíru aj., 1913–1914 byl redaktorem revue Scéna. Za první světové války byl ve válečné vojenské službě. Režii se začal věnovat teprve po skončení války.
První divadelní angažmá nastoupil ve Švandově divadle, kde působil v letech 1919–1924 jako dramaturg, režisér, později vrchní režisér a umělecký šéf tamních tzv. Komorních her. V letech 1924–1928 režisér, 1928–1930 šéfrežisér, 1930–1936 umělecký šéf a 1936–1938 opět režisér Divadla na Vinohradech. Od 5. 1. 1939 do r. 1942 šéf Činohry Národního divadla.
Jeho první ženou byla altistka ND Olga Valoušková, druhou manželkou herečka Ema Hrubá. Otec režiséra Jana Strejčka a filmového a hudebního kritika Vladímíra Bora. Pohřben na místním hřbitově v Hluboké nad Vltavou.