Narozen v Rousínově u Rakovníka, zemřel v Senomatech. Pocházel z řemeslnické rodiny. Začal studovat na reálce v Rakovníku, po přestěhování rodiny do Prahy pokračoval na Akademickém gymnáziu. Po maturitě v roce 1889 navštěvoval v letech 1889–1891 Právnickou fakultu UK a zároveň se věnoval soukromému studiu zpěvu u M. Wallersteina a vypomáhal jako zpěvák v Maislově synagóze. U Wallersteina si osvojil nejen základy pěvecké techniky, ale nastudoval pod jeho vedením také několik operních rolí.

Ve zpěvu se školil i u M. Angra, který jej doporučil do prvního angažmá ve Státním divadle Brno (1890/1891). Poté se zúčastnil jako člen divadelní společnosti L. Chmelenského turné po Čechách a Moravě. Ucházel se o členství v Národním divadle, ale bylo mu nabídnuto pouze místo v operním sboru. Odešel proto do zahraničí.

V sezoně 1892/1893 působil v Revalu, v roce 1893 v Lipsku u Baumannovy operní společnosti, a v Cáchách, v letech 1894–1896 v Kolíně nad Rýnem, v letech 1896–1898 v Hannoveru (odtud zajížděl zpívat do Brém) a v letech 1898–1900 v Hamburku. Po pohostinských vystoupeních v titulních rolích Wagnerova Tannhäusera a Smetanova Dalibora a v úlohách Jana Sladkého Koziny z Kovařovicových Psohlavců a Dona José z Bizetovy Carmen byl na základě šestileté smlouvy pro něho i jeho manželku angažován 1. 7. 1900 do souboru Národního divadla jako sólista.

Koncem sezony 1900/1901 však již ze souboru odešel. Jeho další spolupráce s ND se omezila jen na pohostinská vystoupení: v roce 1903 Dalibor a titulní role Wagnerova Lohengrina, v roce 1909 Tannhäuser, Don José a v rámci Smetanovského cyklu Lukáš v Hubičce a Dalibor, v roce 1911 titulní role v Auberově opeře Fra Diavolo a Tannhäuser. V letech 1918–1919 se opět snažil o přijetí do souboru ND, avšak bezvýsledně. V roce 1922 znovu v ND hostoval v rolích Dalibora a Tannhäusera. Překládal libreta a písňové texty, pokusil se o napsání operního libreta. Na gramofonové desky byly nahrány ukázky z jeho přednesu operních árií a lidových písní.

Bratr zpěváka ND Emila Buriana, strýc režiséra a hudebního skladatele Emila Františka Buriana, manžel zpěvačky ND Františky Burianové-Jelínkové. Urna s jeho ostatky je uložena na místním hřbitově v Rakovníku, v památníku na počest "Mistrů pěvců bratří Burianů", o jehož zhotovení se v 50. letech 20. století zasadil E. F. Burian (Urnový háj, konec hlavní cesty).