Slovenský skladatel, narodil se v Bánské Bytrici, zemřel v Bratislavě. Žák V. Figuše-Bystrého, na pražské konzervatoři a mistrovské škole J. Křičky a V. Nováka (abs. 1935). Svá kompoziční studia si doplnil u F. Weingartnera ve Vídni (1936-37). Od roku 1939 vyučoval na bratislavské konzervatoři, od roku 1951 na VŠMU v Bratislavě, kde patřil k nejvlivnějším učitelům skladby. V první etapě skládal hlavně instrumentální hudbu (Jarní symfonie, 1937, věnovaná V. Novákovi, Concertino pro klavír a orchestr. 1942, symfonické básně Leto, Vojak a matka, Ráno 1941-46 aj). V letech 1948-53 komponoval folklorní skladby (úpravy lidových písní a tanců) a politické kantáty. Přešel ke kompozičně náročnějsímu zpracování tradičních látek, např. ve dvou hostorických operách Juro Jánošík (1953) a Beg Bajazid (19456). Opera se posléze stala doménou Cikkerovy hudební tvorby (Vzkříšení, Coriolan, Hra o lásce a smrti, Rozsudek ad.) Tématická šíře jeho operního díla je značná, všechny jeho opery spojuje idea soucitu a lásky k lidem, jejichž osudů se autor zmocňje s psychologickým dramatickým citem. V pojetí hudební dramaturgie ja Cikker blízký L. Janáčkovi. Cikker je skladatel umírněné moderny. V celém svém díle nezpaře slovenské (převážně folklorní) kořeny své přirozené hudebnosti.