Narozen v obci Chroustovice (u Vysokého Mýta), zemřel v Praze. Po maturitě v Hradci Králové (1900) studoval do 1909 slovanskou a germánskou filologii na univerzitě v Praze. Kromě povolání středoškolského pedagoga (1906–1914) se věnoval literární historii. V letech 1921–1923 působil jako profesor na Univerzitě Komenského v Bratislavě, od r. 1933 na Univerzitě Karlově v Praze, kde vyvíjel bohatou kulturně a vědecky organizační činnost. V květnu 1945 byl předsedou revoluční České národní rady.

Literární historik, který navazoval svým zájmem o českou a slovenskou literaturu v celých jejích rozlohách na tradici založenou J. Vlčkem. Obsáhlý faktografický výzkum provázel jak jeho monografické studie, tak pokusy o syntetický obraz velkých údobí; při tom sledoval zejména literaturu přispívající k rozvíjení národního života.

Pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze (odd. 24, hrob č. 20).