Narozen na Korčule (Jugoslávie), zemřel v Praze. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1924–1930 hudební konzervatoř, na její mistrovské škole pak kompozici u J. Suka (1930–1932) a housle u K. Hoffmanna. Je známý jako autor hudebních děl komorních, symfonických i baletních (Švanda dudák, Sen noci svatojánské), skladeb pro dětské a mládežnické sbory a hudby k celovečerním hraným filmům (Píseň lásky, V horách duní, Podobizna, Alena, Pyšná princezna, Dovolená s Andělem, Anděl na horách aj.).

Básnické pokusy otiskoval nejprve v Lumíru (1931), první prózy uveřejnil v Národním osvobození; dále psal do Práva lidu, Lidových novin a Českého slova, články o hudbě do časopisů Rytmus a Tempo, hudební referáty psal do Lidové demokracie. V letech 1934–1945 byl členem symfonického orchestru Čs. rozhlasu, 1945–1946 dramaturgem státního filmu; od té doby působil jako skladatel a spisovatel z povolání. Významná byla též jeho tvorba dramatická (Veronika, 1941; Mraky na nebesích, 1943; Chodská nevěsta, 1949).

Syn hudebního skladatele Václava Vačkáře, otec japanologa a scénáristy Martina Vačkáře. Pohřben je v Praze na Vinohradském hřbitově (E, 97).