Francouzský spisovatel, s nímž se pojí přechod od romantismu k realismu a naturalismu. Jeho dílo je plné dvojznačnosti tohoto přechodu. Narodil se v Rouenu v lékařské rodině, zemřel v Croisset. Studoval na lyceu a poté v Paříži práva. Onemocněl nervovou nemocí a musel ze studií odejít. Už na střední škole se snažil o první literární pokusy. Flaubert se zamiloval do vdané ženy , která byla o jedenáct let starší. Jeho další velkou láskou byla básnířka Louisa Coletová, se kterou se po vášnivém vztahu rozešel. Poté už s žádnou ženou intimní vztah nenavázal a žil jako starý mládenec na statku u Rouenu. Svůj život věnoval pouze literatuře. Pár dní v roce trávil v Paříži, kde navštěvoval literární večery. Setkal se zde s Hippolytem Tainem a s dalšími spisovateli a vědci. Flaubert cestoval po Francii a po Evropě. V roce 1849 odcestoval s kamarády na Blízký východ a po devíti letech se usadil v Tunisku. V posledních letech života si Flaubert prošel nešťastným obdobím. V roce 1870 došlo k pádu Francie v prusko-francouzské válce, za dva roky nato mu zemřela matka a rodina jeho neteře se ocitla téměř na mizině. Flaubert se snažil příbuzným pomoci. Obětoval všechen svůj majetek, aby je zbavil dluhů. Byl proto nucen žít ve velmi skromných podmínkách. Z finančních důvodů omezil cesty do Paříže a jeho schůzky s přáteli byly sporadické. V roce 1876 zemřela jeho velká přítelkyně Georgie Sandová. Flaubert byl souzen za svůj román Paní Bovaryová. Obžalovali ho za urážku veřejné mravnosti a náboženství. Obhájce spor vyhrál přesvědčil porotu, že Flaubertův román nemravnost nepodporuje, pouze na ni poukazuje. Tento soud udělal románu velkou reklamu, mezi čtenáři byl o něj velký zájem. Flaubert ve svých dílech zdůrazňoval vysoké nároky na uměleckou úroveň díla. Hlavním prvkem jeho vypravěčství je neosobnost. Jeho vypravěči byli chladnými pozorovateli, kteří s postavami necítí, ani je nehodnotí. Dílo: Paní Bovaryová (1857), Salambo (1862), Citová výchova (1869), Pokušení svatého Antonína (1874), Bouvard a Pécuchet (1881). . . .