Narozen v Praze, zemřel ve věznici v Berlíně-Plötzensee. V roce 1921 maturoval na reálce v Plzni. Od roku 1919 se účastnil politického a veřejného života, stal se členem kroužku sociálně demokratické levice a přispíval literárními a divadelními kritikami do plzeňského listu Pravda. Roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1921–1928 studoval jako mimořádný posluchač na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V letech 1928–1938 pracoval jako redaktor a šéfredaktor Tvorby, od roku 1929 Rudého práva; přispíval do řady dalších novin a časopisů. Od roku 1939 byl činný v domácím komunistickém odboji; v letech 1941–1942 byl členem II. ilegálního ústředního vedení KSČ a jedním z organizátorů Národního revolučního výboru inteligence. Koncem dubna 1942 byl zatčen, roku 1943 odsouzen k trestu smrti a popraven.

Psal reportáže o Sovětském svazu (V zemi, kde zítra již znamená včera, 1932; V zemi milované, 1949), literární eseje a studie (Božena Němcová bojující, 1940). Posmrtně byla vydána kniha jeho zápisků a reflexí z nacistického vězení pod názvem Reportáž psaná na oprátce (1945).