Narozen v Petrohradě (Rusko), zemřel v Praze. Pocházel z česko-ruské rodiny. Prožil mládí v předrevolučním Rusku. Studoval na gymnáziu a herecky se školil u herce V. I. Kačalova. Jako básník se formoval pod vlivem L. N. Andrejeva, na utváření jeho inscenačního stylu působilo hlavně divadlo MCHAT v Moskvě a byl také oddaným stoupencem J. B. Vachtangova. Do českého divadelního života jej uvedl E. Vojan, který mu v roce 1920 zprostředkoval angažmá v Divadle na Vinohradech. Prvního rozhodného úspěchu tu dosáhl záskokem za R. Tumu v titulní roli Rostandova Orlíka (1920) a dobře se uvedl i jako překladatel (Andrejev: Ten, jejž políčkují, 1920).

Po odchodu K. H. Hilara z Divadla na Vinohradech přešel v roce 1921 do nově zřízeného Tylova divadla v Nuslích, ale protože zde neměl možnost realizovat svůj ambiciózní umělecký program, přijal angažmá ve Státním divadle Brno (1922/1923). Na přechodnou dobu se musel pro nemoc divadelní činnosti vzdát, avšak již v roce 1924 pod patronací J. Mahena spolu s režisérem J. Bezdíčkem, několika bývalými členy Státního divadla Brno a pražskými i brněnskými konzervatoristy založil kočovnou divadelní společnost, řízenou a spravovanou kolektivem zaměstnanců, tzv. České studio, které působilo na moravském venkově jednu sezonu.

Po nezdařeném pokusu z roku 1925 o fúzi Českého studia s divadelní skupinou E. A. Longena v tzv. Sečesteal (tj. Spojené ensembly Českého studia a E. A. Longena) byl přechodně angažován do roku 1926 v Kladně. Odtud přišel do Prahy a na podzim roku 1926 založil nové divadelní studio avantgardního zaměření, tzv. Umělecké studio. Navzdory úspěšným uměleckým výsledkům se nepodařilo na podzim roku 1927 tuto scénu znovu otevřít a Gamza pak přijal angažmá v ND. Působil zde však jenom v sezoně 1928/1929, jeho další tvůrčí vývoj přervala smrt.

Pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze (IV, odd. 5, hrob 68-69).

Pracovní text hry Smrt cara Pavla I., v překladu V. Gamzy, v knihovně archivu ND, sign. r 1929