Německý skladatel, narodil se v Siegburgu nedaleko Kolína nad Rýnem, zemřel v Neusterlitz. V dětství studoval hru na klavír a již tehdy začal skládat opery a singspiely. Po maturitě na gymnáziu v rodném městě se sice začal učit na otcovo přání u krajského stavitele, ale v dubnu 1872 složil přijímací zkoušky na kolínskou konzervatoř. Tam studoval do r. 1876 harmonii a kontrapunkt u F. Hillera. Vedle hudební teorie studoval hru na klavír u I. Seisse a E. Mertkeho, hru na violoncello u J. E. Rensburga a na varhany u F. Webera. V roce 1880 se v Itálii setkal s R. Wagnerem, který ho požádal o spolupráci na bayreuthské premiéře Parsifala. Dostal za úkol napsat hudbu pro mezidobí, kdy se přestavovala scéna. Působil rovněž jako hudební vydavatel, kritik a pedagog.

K jeho nejslavnějším operám patří Hänsel und Gretel (Jeníček a Mařenka, 1893). Původně se jednalo o sled písní, který později upravil na singspiel (zpěvohru) a posléze na operu. Již od úspěšné premiéry, kterou dirigoval Richard Strauss, zůstává toto dílo jeho nejpopulárnější prací. Dalšími zajímavými mezníky v historii uvádění Jeníčka a Mařenky jsou první inscenace v Metropolitní opeře v New Yorku (1905), první rozhlasové vysílání z londýnské Covent Garden (1924), první kompletní nahrávka v angličtině z Metropolitní opery (1947) nebo první nahrávka pořízená v londýnském nahrávacím studiu s dirigentem H. von Karajanem (1953).

Další jeho opera Die sieben Geisslein (Sedm kůzlátek, 1895) vycházela rovněž z pohádkového příběhu. Po ní přišlo Humperdinckovo druhé nejslavnější dílo Königskinder (Královské děti, 1897), v němž využil formy melodramatu a které později přepracoval na operu (1910). Třetí pokus o operu s pohádkovým námětem Dornröschen (Šípková Růženka, 1902) již takového úspěchu nedosáhl. Premiéru opery Die Heirat wider Willen (Sňatek proti vůli, 1905) navazující na předwagnerovskou romantickou tradici opět dirigoval R. Strauss. Poslední dvě opery Die Marketenderin (Markytánka, 1914) a Gaudeamus (1919) zcela propadly, částečně i kvůli slabému libretu. Jeho životní pouť skončila v Neustrelitz po premiéře Weberovy opery Čarostřelec v režii jeho syna Wolframa. Byl pohřben vedle své manželky na hřbitově ve Stahsdorfu u Berlína.