Americký tenorista narozený 1955 ve Washingtonu, D.C. Zpěv studoval na American Opera Center při Juilliard School v New Yorku. Je nositelem cen z mezinárodních pěveckých soutěží v Toulouse, Barceloně, Vercelli, Trevisu, Paříži a z národní soutěže Metropolitní opery v New Yorku. Jeho americkým debutem byl v roce 1982 Macduff ve Verdiho Macbethovi po boku Sherrilla Milnese v hlavní roli v New Jersey State Opera. Kromě toho zpíval v USA např. Kalafa v Turandot, Turidda v Sedláku kavalírovi a Cania v Komediantech v New York City Opera, ve Verdiho Lombarďanech pod taktovkou Eve Queler a Manrica v Aidě v Opera Delaware a Kentucky Opera.
V Evropě se poprvé představil v roce 1985 jako Giuseppe Hagenbach v opeře Alfreda Catalaniho La Wally na festivalu v irském Wexfordu. V příštím roce se odehrál jeho německý debut v roli Gabriela Adorna ve Verdiho Simonu Boccanegrovi v divadle v Detmoldu. V letech 1987-92 byl angažován u operní scény ve Wuppertalu, kde navázal spolupráci s Pinou Bausch a její taneční skupinou. S inscenací Ifigenie na Tauridě v produkci Piny Bausch, v níž zpíval Pylada, hostoval v Tokiu, Londýně, Paříži, Římě, Madridu a Riu de Janeiro. Ve Wuppertalu zpíval např. v operách Lovci perel, Tosca, Carmen, Maškarní ples, La Giconda, Aida a Bohéma.
Vedle účinkování na domovské scéně přijímal Bakst pozvání k vystoupením na dalších německých i neněmeckých scénách. Tak opakovaně navštívil operu v Marseille (1987 Verdiho Requiem, 1988 Macbeth s Leo Nuccim a Ghenou Dimitrovou pod taktovkou Michelangela Veltriho, 1992 Macbeth s Alainem Fondarym, 1991 Peter Grimes), v Kalifornii zpíval Kalafa s Turandot Lucine Amery, v Trevisu Dona Carlose, ve španělském Sabadellu Edgara v Lucii di Lammermoor, v Barceloně opět Macduffa s Macbethem Piera Cappuccilliho, Lady Macbeth Olivii Stappové a pod taktovkou Nicoly Rescigna, v Záhřebu a Bernu Manrica v Trubadúrovi, v Karlsruhe Pěvce v Růžovém kavalírovi, v Mnichově (Theater am Gärtnerplatz) a Osnabrücku Ferdinanda v Luise Millerové, v Mannheimu Enza v La Giocondě a Attilu.
Později si svůj repertoár rozšířil o další role, mj. o titulního hrdinu Verdiho Otella, se kterým poprvé vystoupil v Regensburgu. Tuto roli, stejně jako Manrica a Kalafa, mohli v devadesátých letech zažít i diváci v Praze při opakovaných hostováních Lawrence Baksta ve Státní opeře Praha. Do rejstříku pěvcových rolí přibyly úlohy německého repertoáru – Beethovenův Florestan ve Fideliovi, Wagnerův Tannhäuser, Siegfried a Tristan, nebo Herodes ve Straussově Salome. Nejčastějšími destinacemi pěvcových pohostinských her v novém mileniu se stala divadla v Münsteru, Magdeburku, Lipsku, Norimberku, Meiningenu či Mannheimu.