Narozena v Horních Beřkovicích (u Roudnice nad Labem), zemřela v Bahii (Brazílie). V cizině psána Calas. Hudbu a zpěv si začala osvojovat v Roudnici nad Labem u venkovských učitelů. Později se učila na klavír u B. Smetany, který rozpoznal její pěvecké a herecké vlohy a doporučil jí studovat zpěv u F. Pivody (1866–1868). V pěveckých studiích pokračovala v letech 1868–1870 v Miláně u F. Lampertiho a v letech 1870–1874 na konzervatoři v Petrohradě u H. Nissen-Salomanové.

V roce 1874 vystoupila pohostinsky ve Dvorním divadle v Petrohradě v Glinkových operách. V letech 1874–1877 byla angažována u italské opery v Londýně (Covent Garden) a v letech 1877–1879 v Miláně (La Scala), kde se vedle T. Stolzové proslavila jako vynikající interpretka mezzosopránových a altových rolí zejména z Verdiho oper. V této době hostovala rovněž v Benátkách, Parmě, ve Florencii, Bologni, Padově, Římě, Neapoli, v Egyptě aj. a podnikla evropské turné.

Na koncertech v Praze vystoupila v říjnu, listopadu 1871 a v lednu 1872. V Prozatímním divadle zpívala pohostinsky v září a říjnu 1879 tři úlohy: Azucenu (Trubadúr), Orfea (Orfeus a Eurydika) a Ratmíra (Ruslan a Ludmila). Poté odcestovala do Jižní a Severní Ameriky, odkud se vrátila do Itálie. Od ředitele Národního divadla F. A. Šuberta přijala nabídku na angažmá v ND na dva roky od 15. 8. 1883 do 30. 9. 1884. Z ND odešla předčasně z vlastního rozhodnutí, neboť se domnívala, že jako zpěvačka není dostatečně využita a oceněna.

Poté vystupovala opět v Itálii, ve Španělsku, v Anglii, v Německu a ve Francii. Od roku 1888 až do své smrti působila v Brazílii. Její matka založila v roce 1890 při České akademii věd a umění nadaci k uctění památky Kalašové, jedné z největších českých zpěvaček, které proslavily české pěvecké umění po celém světě.

Sestra spisovatelky Marie Kalašové a malířky Zdeňky Kalašové.