Český skladatel a dirigent. Narodil se v Plzni, zemřel v Terezíně. Po osvobození nebyly jeho tělesné pozůstatky zjištěny, odpočívá mezi čestnými obětmi na Národním hřbitově. V letech 1899–1903 studoval práva na univerzitě v Praze, ta však nedokončil a věnoval se hudbě. V letech 1901–1904 studoval na pražské konzervatoři (u K. Knittla, J. Kličky, K. Steckera, K. Hoffmeistra, pak i skladbu u A. Dvořáka). V letech 1914–1920 působil v Rusku, kde roku 1918 vstoupil do čs. legií a dirigoval jejich symfonický orchestr. V letech 1923–1940 působil jako pedagog na pražské konzervatoři. Pro ilegální protifašistickou činnost byl v březnu 1943 zatčen, vězněn zprvu na Pankráci, od února 1945 v Terezíně. Komponoval i v internaci.

Autor oper Ilseino srdce 1909, Smrt kmotřička 1928–1932, Tři vlasy děda Vševěda 1944–1945; orchestrálních děl Renesanční symfonie 1912, symfonické básně Ideály 1906–1909 a Démon 1918–1920, Jarní symfonie 1935–1938, Revoluční předehra 1938–1941; skladeb komorních – tři smyčcové kvartety 1903, 1913, 1936, Nonet 1945; klavírní, vokální a jiné tvorby.

V roce 1998 byl Rudolfu Karlovi in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Personální archivní složka sign. P 1468 (K) obsahuje:
- výstřižky z tisku na téma život a smrt R. Karla
- korespondenci skladatele a Národního divadla o zapůjčení notového materiálu Smrti kmotřičky, datováno pozdní 30. léta 20. stol.
- parte, kondolence