Polský hudební skladatel, narodil se ve Wiszniewu r. 1876, zemřel v polských Tatrách r. 1909. Studoval hru na housle a později skladbu v Berlíně a ve Varšavě. Dlouho cestoval po Itálii, Francii a Německu. Byl milovníkem Tater a nespoutané tatranské přírody, a proto se v r. 1907 natrvalo usadil v Zakopaném. Dne 8. 2. 1909 v Tatrách, zasypán lavinou, tragicky zahynul. Jeho tvorba se téměř výlučně soustřeďuje na orchestrální formu. V letech 1891–1900 vytvořil sice písňový cyklus, avšak později komponoval již výhradně symfonická díla. Pracoval s harmonickými prostředky, čerpanými z arzenálu neoromantické hudby. Typické pro něho bylo vynikající cítění formy. Nejvýznamnější orchestrální díla: Serenáda pro smyčcový orchestr op. 2 (1897), Bílá holubička, symfonický prolog (1900), Houslový koncert A-dur (1902), Navracející se vlny op. 9 (1904), Věčné písně op. 10 (1906), Litevská rapsódie op. 11 (1906), Epizoda na maškarádě op. 14 (1908).