Narozen v Opavě, zemřel v Kladně. Jeho herecká dráha započala v libereckém Divadle F. X. Šaldy a posléze pokračovala v Městských divadlech pražských. Diváci dlouho vzpomínali na jeho Salieriho v Amadeovi, Indiána v Přeletu nad kukaččím hnízdem, Cosima v Baronu ve větvích a také na úžasného komediálního Puka ve Snu noci svatojánské. Do Národního divadla přišel r. 1987 a setrval zde až do své předčasné smrti. Hned po svém příchodu začal hrát hlavní role. Jeho rozsah byl udivující – Jean ve Slečně Julii, Záviš z Falkenštejna, role shakespearovského repertoáru (Othello, Antonius), Mefisto ve Faustovi. Jeho Valdštejn v Bloudění byl fascinující studií rozpadu velké osobnosti, v komické roli Malvolia (Večer tříkrálový) vytvořil groteskní postavu s hroty sebeironie, v mnohém předznamenávající jeho mistrovský výkon v Molierově Lakomci. Za svého Harpagona byl r. 2004 právem odměněn všemi třemi divadelními cenami (Cena Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon, Cena Thálie, Cena Sazky a Divadelních novin). Komickou roli dokázal povýšit na všelidskou výpověď o tragice stravující vášně a osamělosti.
Bytostný herec dokázal svou energií naplnit jakkoli velké jeviště. Dokázal strhnout diváky, fascinovat je, uhranout. Vášnivě miloval svou práci, věřil v ni a vážil si jí. Stal se hvězdou, aniž k tomu potřeboval mediální podporu. Byl svrchovaným profesionálem v rozhlase, televizi i filmu. V roce 1997 získal Cenu F. Filipovského za nejlepší dabing (role otce ve filmu Na východ od ráje), v říjnu 2004 zvítězil v anketě rozhlasu Neviditelný herec.
Od roku 1989 učil herectví na Divadelní fakultě AMU. Byl výrazným a oblíbeným pedagogem, který dokázal mít ke svým studentům bezprostřední a osobní vztah. Pro mnohé herce to byl právě on, kdo je uvedl do profese a sledoval jejich první kroky.
Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech (1. ob., 10, 341).