Narozen v Praze, zemřel tamtéž. Český hudebník a skladatel. Na pražské konzervatoři studoval skladbu u M. Raichla, F. Kovaříčka a J. Z. Bartoše, varhany u J. Kubáně (1965–1969), na AMU v Praze skladbu u J. Pauera, u něhož absolvoval Symfonií pro varhany a orchestr (1974). Nastoupil na místo korepetitora v opeře Národního divadla (1974–1976), hudebního režiséra pražského rozhlasu (1976). V osmdesátých letech zastával funkci tvůrčího tajemníka ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.
Kvěchovu hudební poetiku ovlivnili klasikové hudební moderny 20. století. Tíhnul skladatelsky k instrumentálním hudebním formám s výrazným uplatněním smyčců. Je autorem pěti smyčcových kvartetů (1971–1985), čtyř symfonií pro smyčcové kvarteto (1972, 1982, 1984, 1987), Symfonietty proměna pro housle a smyčce (1981). Z vokálních skladeb je významný písňový cyklus Sonáta z lásky k životu pro baryton a smyčcový orchestr (1975), z posledních skladeb Requiem (1991) a Serenata notturna pro smyčcový orchestr (1996).
Pedagogicky působil jako vedoucí Skladatelského oddělení na pražské konzervatoři, na HAMU učil analýzu skladeb (od 2014 docent). Byl autorem publikace Základy klasické hudební kompozice – Poznámky pro budoucí skladatele (2013).