Barytonista. Narozen v Sazené u Velvar, zemřel v Praze. Hudební vzdělání získal u venkovských kantorů a lidových muzikantů, zvláště u J. Tomana a A. Liehmana. V Praze vstoupil na gymnázium, ale po dvou letech se už cele věnoval hudbě a zpěvu u J. Chládka. Na doporučení tenoristy A. Andera získal v roce 1854 angažmá ve Vídni jako sborista Dvorní opery (Hofoper), kde záhy zpíval i menší barytonové role a pokračoval v pěveckých studiích u J. N. Becka. Snažil se tu osvojit si dokonalou zpěvní techniku zejména italských zpěváků.

Na doporučení P. Švandy ze Semčic vystoupil poprvé 14. 10. 1864 v Prozatímním divadle a po mimořádném ohlasu u obecenstva byl ředitelem F. Liegertem hned angažován. Z Prozatímního divadla přešel v roce 1881 do souboru Národního divadla, v němž setrval až do 28. 2. 1888, kdy odešel do důchodu. V operní škole Prozatímního divadla (1873/1874), vedené B. Smetanou, mu byla svěřena výuka zpěvu v mužském oddělení. Vyučoval i soukromě (mezi jeho žáky byli A. Krössing, A. Vávra, K. Čech, M. Sittová, E. Maislerová, H. Cavallárová aj.).

Rozsáhlá byla rovněž jeho činnost koncertní, v níž v Praze a na venkově propagoval zejména soudobou českou umělou píseň. Vedle toho sám komponoval, zvláště vlastenecké písně a sbory, z nichž mnohé přešly do repertoáru koncertních pěvců a zpěváckých spolků. Po odchodu z ND zde ještě několikrát hostoval a do roku 1892 spolupracoval s ND jako pěvecký pedagog (učil např. K. Veselého, F. Pácala, J. Trtníka, A. Horu aj.).

Manžel zpěvačky Marie Štolcové, později (1890) zpěvačky Josefíny Černé. Otec zpěvačky Ludmily Lvové-Innemannové, tchán herce a režiséra Rudolfa Innemanna.