Basista a režisér. Narozen v Nítkovicích (u Kroměříže), zemřel v Mariánských Lázních. Byl vychováván strýcem Františkem Munclingrem, členem orchestru divadla ve Lvově. Na tamější univerzitě navštěvoval v roce 1912 filozofickou fakultu a zároveň na konzervatoři studoval housle a zpěv (absolvoval v roce 1911). Soukromě se učil malovat a byl činný i literárně. V roce 1911 vystoupil ve Lvově (Teatr Miejski) v roli Collina v Pucciniho Bohémě a byl angažován pro basový obor. V sezoně 1913/1914 byl členem operního souboru polského divadla v Poznani. Poté pracoval ve Varšavě (operní studio Piotrowského 1914, Teatr Wielki 1916–1917, Teatr stoleczny 1919 – šéfrežisér opery).

Z Varšavy zajížděl na pohostinská vystoupení do různých německých divadel, v roce 1915 např. do Brna. Ve svém posledním varšavském působišti zřídil též činoherní studio. Když toto divadlo vyhořelo, vrátil se opět do Poznaně. Své divadelní názory tehdy publikoval v časopise Scena Polska a Muzyka. V roce 1921 opustil Polsko a vrátil se do ČSR. V letech 1922–1924 byl angažován ve Slovenském národném divadle Bratislava jako zpěvák a režisér, působil i na pobočné scéně SND v Košicích. V roce 1925 hostoval se souborem olomoucké opery ve Vídni, kde přijal angažmá (Staatsoper). Vzápětí však dal přednost Ostrčilově nabídce k angažmá do Národního divadla, protože zde měl možnost pracovat i jako režisér.

V Opeře ND, v níž poprvé pohostinsky účinkoval již v roce 1912, setrval od 1. 9. 1925 do 31. 12. 1951. Hostoval jako zpěvák a režisér na soudobých českých operních scénách a také v Budapešti, ve Vídni, v Berlíně, v Cáchách a v Paříži. Zvlášť významná byla jeho polská hostování: Varšava (1929), Poznaň (1934, 1948, 1949) a Vratislav (1948), jimiž přispěl k rozvoji česko-polských divadelních vztahů. Po odchodu z ND se věnoval pedagogické práci, učil operní režii na Janáčkově Akademii múzických umění (1950–1954) a v tuto dobu pohostinsky režíroval ve Státním divadle Brno.

Přeložil a upravil řadu her a operních libret zejména polské a ruské provenience (Wyspianski: Soudce; Szymanowski: Král Roger, Zbojníci; Čajkovskij: Mazepa; Nicolai: Veselé ženy windsorské). Byl též významným organizátorem stavovských záležitostí divadelních umělců. V Polsku pomáhal mj. zakládat Svaz polských divadelníků (ZAPS), v ČSR se dlouhá léta uplatňoval ve vedení Svazu českého herectva (1928–1931 a 1933–1938 jeho předseda). Po druhé světové válce se v řadě veřejných funkcí podílel na přestavbě čs. divadelnictví.

Otec dirigenta a flétnisty Milana Munclingra.