Český hudební skladatel, narodil se v Kamenici nad Lipou, zemřel ve Skutči. V letech 1889–1896 studoval na pražské konzervatoři skladbu (od r. 1891 u Antonína Dvořáka) a klavír u J. Jiránka. V letech 1909–1940 působil jako profesor skladby na mistrovské škole pražské konzervatoře. V letech 1920–1922 a 1927–1928 byl rektorem pražské konzervatoře. Jako pedagog vychoval několik generací skladatelů českých (V. Dobiáš, A. a K. Hábové, I. Hurník, O. Jeremiáš, V. Kaprálová, B. Vomáčka, L. Vycpálek) a slovenských (J. Cikker, D. Kardoš, E. Suchoň) i cizích (zejména jihoslovanských).

Byl významným představitelem české hudební moderny kolem roku 1900, rozvíjející pozdně romantický základ podněty literárního symbolismu a osobitými prvky impresionismu a raného expresionismu. Velký vliv na něj měla moravská a slovenská lidová hudba. Právě proto, že se v jeho díle objevují četné lidové prvky i fascinace přírodou, býval často přirovnáván k L. Janáčkovi. Svou první operu Zvíkovský rarášek napsal až v roce 1915. Břitkou ironii poněkud zmírnil v následující opeře Karlštejn (1916), vlastenecky laděným dílem, které vychází z Vrchlického komedie Noc na Karlštejně.

Jeho nejúspěšnější opera Lucerna (1923) podle Jiráskovy divadelní hry prokazuje autorův cit pro rokokovou atmosféru. Opeře Dědův odkaz (1926) ublížilo těžkopádné libreto, přesto obsahuje několik krásných intermezz. Z jeho dalších děl: klavírní trio g moll, písňový cyklus Pohádka srdce (1896), klavírní cykly Vzpomínky, Serenády, Barkaroly, Eklogy a Za soumraku (1894–1896), několik řad Písniček na slova lidové poezie moravské, symfonické básně (V Tatrách, 1902; O věčné touze, 1903–1905; Toman a lesní panna, 1907), komorní skladby aj.

Pohřben je nad dolní stanicí lanovky, u úpatí vrchu Petřína v Praze (bronzový portrétní pomník je hrobem skladatele – urna s popelem je uložena v podstavci plastiky).