Narozen v Jaroměři, zemřel v Praze. Psán též Plaschke. Studoval na gymnáziu v Jičíně, v letech 1892–1899 na malířské akademii v Praze ve škole J. Mařáka, který ho doporučil na Konzervatoř Praha, kde studoval v letech 1895–1899 zpěv u L. z Dötscherů a deklamaci u O. Sklenářové-Malé. V letech 1900–1936 byl angažován v Drážďanech (Hofoper, později Sächsisches Staatstheater), kde vystupoval pod jménem Friedrich Plaschke.
V Národním divadle hostoval poprvé v roce 1901 v úloze krále Vladislava (Dalibor) a Escamilla (Carmen); velký ohlas mělo v roce 1908 jeho dvojí vystoupení v titulní úloze Bludného Holanďana. 22. 6. 1923 s ním ND uzavřelo smlouvu na 50 pohostinských vystoupení v sezoně 1923/1924. Jiné závazky mu však znemožnily absolvovat stanovený počet představení, a proto byla smlouva prodloužena i pro sezonu 1924/1925. V únoru 1925 byl u příležitosti 25 let své umělecké činnosti jmenován čestným členem ND. V ND byl následně angažován v letech 1936–1938 a vykonával funkci náměstka šéfa opery V. Talicha. Jeho prvořadou povinností bylo pečovat o pěveckou výchovu a přípravu sólistů. V roce 1938 odešel na vlastní žádost do soukromí, ale svou spolupráci s ND neukončil. Ještě v roce 1940 se pohostinsky ujal režie Wagnerova Bludného Holanďana. Ve svých stěžejních wagnerovských úlohách hostoval též v Plzni (1909), v Neues Deutsches Theater v Praze (Wotan ve Valkýře; Poutník v Siegfriedovi, 1916) a v divadle v Brně (1923).
Pochován na hřbitově na Malvazinkách v Praze, odd. BII, č. 350.