Operní pěvec, dramaturg, pedagog a publicista (1947–2025). Po absolutoriu Státní konzervatoře v Praze (obory klavír a zpěv) byl od 1. 10. 1972 do 31. 7. 1973 v Opeře Národního divadla angažován na pozici sólisty-čekatele. Následně studoval na vysokých hudebních školách v zahraničí a posléze muzikologii a teatrologii na Filozofické fakultě UK.

Působil jako pedagog na pražských gymnáziích, ve Vzorové hudební škole ve Voršilské ulici a na pěveckém oddělení pražské konzervatoře. Z jeho třídy vyšel např. tenorista Aleš Briscein a basista Roman Vocel. V letech 1975–1998 uvádělo pražské Divadlo hudby řadu jeho portrétních pořadů věnovaných pěvcům našim i zahraničním.

Od 1. 8. 1995 do 30. 6. 1998 byl dramaturgem Státní opery Praha v éře její ředitelky Evy Randové. Publikoval množství článků, recenzí a studií, z nichž některé vyšly i v zahraničí, početná byla i řada jeho rozhlasových pořadů. Z jeho publikační činnosti: Ema Destinnová – česká pěvecká legenda (2000, 2008), Marie Podvalová – hvězda opery (2000), Z operního Olympu – Pěvecké legendy 20. století (2009), Příběhy slavných oper – od Mozarta k Janáčkovi (2017).