Ruský básník, prozaik, dramatik a esejista. Zakladatel novodobé ruské literatury. Narodil se v Moskvě, zemřel v Petrohradě (data narození a úmrtí podle gregoriánského kalendáře). Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny. Jako liberální šlechtic patřil k sympatizantům děkabristického hnutí. Prožil šest let v privilegovaném lyceu, kde se začal formovat jeho literární talent. Ve svém rozsáhlém díle navázal na tradici preromantické literatury, zároveň vytvářel zakladatelská díla ruského literárního romantismu ve všech žánrových oblastech.

V dramatu se inspiroval principy Shakespearovy historické truchlohry (Boris Godunov). K vrcholům evropské romantické prózy patří zejména jeho cyklus Bělkinovy povídky, Kapitánská dcerka a povídka Piková dáma. Postupně stále víc inklinoval k byronovským romantickým tématům (Ruslan a Ludmila, Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni), na jejichž základě vznikl i román ve verších Evžen Oněgin. Poprvé v ruském písemnictví ztělesňuje osud tzv. zbytečného člověka a dilemata jeho moderních životních gest, k nimž patří i klasická zkouška lásky a cti. Psal též veršované pohádky a zpracovával folklórní motivy.